I'M NOT X


0 notes &

Stefano Tagliafierro - Beauty

Stáli jste někdy před nějakým slavným obrazem a přemýšleli nad tím, jaké by asi bylo žít ve světě, ke kterému vám malíř přistavil okno? Jemné animace vdechly život několika obrazům.

Větší popularitu ale asi budou mít animace, kde u starých renesančních obrazů vyplazuje Ježíšek jazyk, apod. srandy.

Filed under Stefano Tagliafierro Beauty video art


Něco krásného, něco náhodného.

1 note &

Moje oblíbené chorvatské slovo

Téměř po roce od dovolené v Chorvatsku se mi podařilo najít nějaký čas, abych se zmínil o krásném slovu “vítejte" v chorvatštině - "dobrodošli”.

Co se mi na něm tak líbí? Je hravé a nechá se rozdělit na dvě - “dobro" a "došli”. Které se dají “přeložit” jako “dobře došli” a když si s tím člověk ještě trochu pohraje, má už z toho celou větu: “Dobře jste došli.”

A není to krásné, když vás někdo vítá slovy (se kterými si jde pohrát tak, že to zní skoro jako): “dobře jste došli?”

Prohlášení: Tímto bych se chtěl omluvit všem etymologům, těm chorvatským především.

Filed under dobrodošli text croatia


Něco krásného, něco náhodného.

0 notes &

576 megapixelů, kdo z nás to má?
Představte si nějakou krásnou památeční chvíli. Nějakou chvíli, kterou si chcete zapamatovat, chvíli, kterou chcete prožít. Představte si třeba rodinnou oslavu, celá rodina je seřazená kolem dortu, právě jednoroční oslavenec se chystá sfouknout svíčku na svém prvním dortu… Když v tom snímků dychtivý strýček vytáhne svůj telefon a… A dál už nic nevidíte, protože přes strýčkovu ruku s telefonem není drobného caparta vůbec vidět.
Potlesk a nadšené výkřiky vám napovídají, že sfouknutí se povedlo, dětský křik naznačuje, že oslavenci někdo odnáší dort, aby ho nakrájel, a strýček kroutí hlavou nad rozmazanou fotkou na telefonu, ze které není poznat, co který flek dělá.
Nehoruju za to, abychom odložili telefony a foťáky a vrátili se do lesů, ale myslím, že bychom se měli snažit najít nějakou rozumnou míru v jejich používání, vaše děti mají více megapixelů naživo, jak jsem si nedávno přečetl v jednom článku o megapixelové válce. (Nebo bychom si měli pořídit Google Glass, ale ty s sebou přinášejí zase jiné problémy, tomu se věnuje třetí díl první série seriálu Black Mirror)
Fotografie jsou důležité, ale nejsou to vzpomínky. Jsou to připomínky vzpomínek v našem srdci.
____Ještě zpátky k nadpisu, kdo z nás má 576 megapixelů? Každý. Protože 576 megapixelů je jakási teoretická hodnota, kterou pro lidské oko někdo spočítal.
576 megapixelů, kdo z nás to má?

Představte si nějakou krásnou památeční chvíli. Nějakou chvíli, kterou si chcete zapamatovat, chvíli, kterou chcete prožít. Představte si třeba rodinnou oslavu, celá rodina je seřazená kolem dortu, právě jednoroční oslavenec se chystá sfouknout svíčku na svém prvním dortu… Když v tom snímků dychtivý strýček vytáhne svůj telefon a… A dál už nic nevidíte, protože přes strýčkovu ruku s telefonem není drobného caparta vůbec vidět.

Potlesk a nadšené výkřiky vám napovídají, že sfouknutí se povedlo, dětský křik naznačuje, že oslavenci někdo odnáší dort, aby ho nakrájel, a strýček kroutí hlavou nad rozmazanou fotkou na telefonu, ze které není poznat, co který flek dělá.

Nehoruju za to, abychom odložili telefony a foťáky a vrátili se do lesů, ale myslím, že bychom se měli snažit najít nějakou rozumnou míru v jejich používání, vaše děti mají více megapixelů naživo, jak jsem si nedávno přečetl v jednom článku o megapixelové válce. (Nebo bychom si měli pořídit Google Glass, ale ty s sebou přinášejí zase jiné problémy, tomu se věnuje třetí díl první série seriálu Black Mirror)

Fotografie jsou důležité, ale nejsou to vzpomínky. Jsou to připomínky vzpomínek v našem srdci.

____
Ještě zpátky k nadpisu, kdo z nás má 576 megapixelů? Každý. Protože 576 megapixelů je jakási teoretická hodnota, kterou pro lidské oko někdo spočítal.

Filed under text photo


Něco krásného, něco náhodného.

0 notes &

Dnes naposledy #hvězda. Stíny vržené těmi šestery skupinami světel lustru v druhém patře a uprostřed nich obdélník s původní omítkou. Skoro jako nějaký abstraktní obraz. #shadow  (at Letohrádek Hvězda)

Dnes naposledy #hvězda. Stíny vržené těmi šestery skupinami světel lustru v druhém patře a uprostřed nich obdélník s původní omítkou. Skoro jako nějaký abstraktní obraz. #shadow (at Letohrádek Hvězda)

Filed under hvězda shadow


Něco krásného, něco náhodného.

2 notes &

"On je maly a nemůže litat,"
mi slečna se špatným přízvukem, která se stejně jako já zastavila u malého ptáčete na Karlově náměstí, odpověděla na otázku, co s ním asi je.Narozdíl ode mne však na ptáče necivěla půl hodiny, máchnutím ruky ho zahnala o kousek dál od tříproudové silnice a moje “na shledanou,” ji zastihlo již na cestě pryč.
A tak jsem tam na to drobné ptáče civěl dál a snažil se mu slovně, rukama i telepaticky vysvětlit, že to vážně není dobrý nápad trénovat první let směrem k silnici. Nakonec se mi ho povedlo zahnat trochu ke křoví a po dalších pár pohledech naznačujících, že let podél chodníku je o něco lepší nápad, jsem odešel za roh.Když jsem viděl, že mi žádná tramvaj nejede, tak jsem se ještě vrátil, abych se ujistil, že ptáče mezitím zázračně dostalo rozum, ale ptáče nikde.
S přivřenýma očima jsem krom chodníku začal pokukovat i po silnici, jestli… Ale ptáče nikde, ani na chodníku, ani na silnici. Tak jsem se vrátil ještě o pár metrů a zjistil, že se mezitím rozhodlo okusovat listí šeříku, které tedy osobně neshledávám moc výživově bohatým, ani pro ptactvo, ale řekl jsem si, že to je pořád lepší nápad, než se hnát k silnici a odešel.

"On je maly a nemůže litat,"

mi slečna se špatným přízvukem, která se stejně jako já zastavila u malého ptáčete na Karlově náměstí, odpověděla na otázku, co s ním asi je.

Narozdíl ode mne však na ptáče necivěla půl hodiny, máchnutím ruky ho zahnala o kousek dál od tříproudové silnice a moje “na shledanou,” ji zastihlo již na cestě pryč.

A tak jsem tam na to drobné ptáče civěl dál a snažil se mu slovně, rukama i telepaticky vysvětlit, že to vážně není dobrý nápad trénovat první let směrem k silnici. Nakonec se mi ho povedlo zahnat trochu ke křoví a po dalších pár pohledech naznačujících, že let podél chodníku je o něco lepší nápad, jsem odešel za roh.

Když jsem viděl, že mi žádná tramvaj nejede, tak jsem se ještě vrátil, abych se ujistil, že ptáče mezitím zázračně dostalo rozum, ale ptáče nikde.

S přivřenýma očima jsem krom chodníku začal pokukovat i po silnici, jestli… Ale ptáče nikde, ani na chodníku, ani na silnici. Tak jsem se vrátil ještě o pár metrů a zjistil, že se mezitím rozhodlo okusovat listí šeříku, které tedy osobně neshledávám moc výživově bohatým, ani pro ptactvo, ale řekl jsem si, že to je pořád lepší nápad, než se hnát k silnici a odešel.

Filed under text photo Instagram


Něco krásného, něco náhodného.

0 notes &

The Diva Dance - Eric Serra

Náhodou jsem se nedávno podíval znovu na Fifth Element a celý ten film mě okouzlil, taková zvláštní směs žánrů - akčního sci-fi, parodie, apokalyptického dramatu, romantické komedie - a když člověk přidá ještě skvělé obsazení a kostými od Gaultiera, vychází z toho něco zvláštního, občas trochu vážný film, který se však sám nebere vážně, a proto ho neje brát vážně.

Filed under The fifth element the Diva Dance Eric Serra film movie


Něco krásného, něco náhodného.